Marie, já za to nemůžu, že Jan Křtitel mluvil o Ježíši jako ženichovi.Jan byl družba a připravoval ženichovi cestu.Ježíš přišel k novým námluvám Izraele. Je to pozvání na svatbu. Ježíš uzavřel smlouvu novou a věčnou a právě v eucharistii. Tedy smlouvu svatební. Každý evangelista připravuje duši k zasnoubení, tedy je družbou na svatbu. Smlouva svatební se uzavřela v eucharistii a jde tu o srdce Krista a člověka a o vztah, bytostný vztah. Potom sám Pavel píše, že svěřené musí připravit jako pannu, nevěstu ženichovi a závěr je svatební, věčná svatební hostina v nebi.
Víra není o tvrdých dogmatech, ale o lásce. I kdybych znal všehna dogmata církve, ale lásku neměl, nejsem nic. Když se jedná tedy o dvě srdce, srdce člověka a srdce Boží, tak toto spojení vykonává Duch svatý. Ju Urýpaná Dubovská

Centrum eucharistické oběti je láska. Oběť má tělo i duši. Jeho oběť je nepřetržitá, je to stálá touha obětovat se. Jeho láska se nedá ohraničit jedinou obětí. Ježíš se dává touhou trpět nepřetržitě. Láska musí být motivem oběti jak Ježíš. EUCHARISTIE JE ZPŘÍTOMNĚNÍM KALVÁRIE, které jádrem je sebevydanost vyplývající z lásky. Tato sebevydanost je základem VĚČNÉ SMLOUVY. Kdy církev daruje svou smlouvou sebe při modlitbě v liturgii - ALE PŘIJMI NÁS VLÍDNĚ A S JASNOU TVÁŘÍ. Toto spojení vykonává Duch svatý. Kol 2,9-10 Vždyť v Něm bydlí celá plnost
Božství tělesně, a On nám dává podíl na této realitě. Mt. 14,30-31 Tělesné spojení.

No aobubo. Za každý den rok na poušti.
Ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvá těla nebudou do jednoho ležet na poušti.

34 Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak pocítíte mou nevoli.

35 Já Hospodin jsem promluvil. S celou touto zlou pospolitostí, která se proti mně spikla, naložím vskutku tímto způsobem: na této poušti do posledního vymřou.“

I ppři čtení Písma člověk nemá ztrácet kontakt s realitou. Ježíš se právě při poslední večeři modlil za učedníky, neprosím za to, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Ať chcem a nebo ne, dotýká se nás třeba situace se současnou migrací, nebezpečí války a za vládnoucí se máme modlit, že. Asi nemůžeme vypadnout do nějaké oázy, ale určitě na nás Bůh klade, abychom zaujali nějaký postoj. Třeba o pomoc potřebným a nebo vůči islamizaci atd.

janka cpž čtvrtek, 13:11

Cítím se hůř jak u jehovistů. Ti alespoň tvořili fungující společenství. Jen stejný strach zůstává vyslovit pochybnosti
_______________________________________________________________________________________________
Janko, jak si představuješ fungující společenství? Jehovisti podle tvého komentáře takové tvořili. Bylo ale založeno na strachu. Strach s sebou ale nese nenávist, bylo tedy založeno také na nenávisti. To přeci není správné. Následovníci Krista mají základy v Kristu - Skále. V Lásce, protože Bůh je Láska. V poznávání Pravdy, aby pochybnosti překonávali.

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Až na věky, amen!
Požehnaný den vespolek!
_______________________________________________________________________________________________
Děkuji, bratře Filofeji, za svědectví o Písmu svatém. Přidám ještě zkušenost mnoha věřících. Když se lidé přes míru nezbytně nutnou zabývají událostmi ve světě sledování světských masmédií (hromadné sdělovací prostředky), přijímají do sebe nezvladatelnou nenávist. Nemají potom touhu, ani sílu nalézt vnitřní pokoj k četbě Písma svatého. Nenávist totiž z člověka vyhání lásku a kde není láska, není ani pokoj. Nepokojný a nemilující člověk zapomíná na Boha, za událostmi ve světě je schopen vidět pouze člověka. Když se takový nemilující člověk na Boha rozpomene, začne pochybovat o Jeho existenci. Za použití pochybné logiky tělesných lidí dochází ke zdánlivě rozumným nálezkům typu: Kdyby byl Bůh, nebyly by koncentrační tábory; Kdyby byl Bůh, neumíraly by děti ve válkách... Vidíme tedy zřetelně, že masmédia odvádí člověka od Boha.
Myšlení Krista a Jeho následovníků je však jiné. Smrt těla považují za přechod do věčného života. Jediné, co je k tomu třeba, abychom vítězili nad strachem. Abychom se v žádném případě nenechali strachem ovládnout. To je také smyslem poselství videa o CERNu, které mnozí přeslechli. K poznání, že v lásce není strachu, potřebujeme svědectví Písma svatého. Pak můžeme učinit vlastní zkušenost. Čtěte pozorně, abyste vzali užitek:
1J 4:16-21
16A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. 17V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. 18V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. 19My milujeme, neboť on první miloval nás. 20Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. 21A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.
Jestliže tedy chcete, aby láska ve vás setrvala, nechoďte na pastvu cizí, kde se jako potrava předkládá nenávist. Nebojte se!

Janka cpž,
máš pravdu,že čítanie s.Písma a modlitbu inšpirovanú s ním väčšina katolíkov nepraktizuje.A je to chyba.Jednoducho, nikto ich ku tomu nevedie.
Moje obrátenie ku Kristovi v dospelosti sprevádzalo čítanie sv.Písma. Čítal som ho zo zvedavosti a prinieslo to ovocie obrátenia. Potom som ho úplne hltal.
Keď som bol raz na duchivnom cvičení, kde sa preberala modlitba so sv.Písmom,nezabudnem ako kňaz zdôraznil, aby sme mali Bibliu na 1.mieste na poličke a až potom ostatné modlitebné knižky, litanie a pod.
Veľmi dobré je aj čítať komentáre ku Sv.Písmu od Cirkevných Otcov.