Je skutečně pravda, že ruce kněží jsou speciálně posvěcené k tomu, aby mohli na přeměněnou hostii sahat, sv. Tomáš Akvinský, učil, že z úcty ke Svátosti oltářní, nesmí se jí dotknout nic, kromě toho, co je posvěcené. Posvátné nádoby oltářní jsou posvěcené kvůli tomuto posvátnému účelu, ale také knězovy ruce jsou posvěcené, aby se mohly dotýkat Svátosti oltářní. Proto se jí nikdo jiný zákonně nemůže dotýkat, aby se zabránilo znesvěcení. (Summa, III, Q.82, čl. 3)
Predovšetkým je to útok diabla na vlastnú identitu kňaza, ktorému žiaľ v covidovej a postcovidovej dobe slúžia už aj naši biskupi. Katolícke dogmy už pre biskupov neplatia a tak vyháňajú ľudí z kostola, najmä tých, ktorí sa stretli s predkoncilovou liturgiou a teraz prišli do "cudzieho kostola" s takými znesväcujúcimi novotami, že sú nútení svojim svedomím utiecť. Mladí kresťania, ktorí hlbšie vniknú do problému, tak isto musia utiecť. Ostávajú vlastne len formalisti akoby nejaký kresťanský folklór, ktorý sa patrí pestovať. Tak máme tzv. "posledné sv. prijímanie" prvoprijímajúcich aj ich rodičmi, birmovka, neexistujúce nové kňazské povolania, atď.