V angličtine, ale sa to preloží cez Google:

AA-1025 The Memoirs Of An Anti-Apostle : Marie Carre : Free Download, Borrow, and Streaming : Internet Archive

Filofej
oni nie, ale tí, co slobodomurármi uz nie sú. Mino Pecorelli bol slobodomurárom, no stal sa katolíkom a zavrhol slobodomurárstvo. Preto zoznam zverejnil, aby varoval katolíkov. Exorcista p. Amorth satanskými legiámi myslí práve slobodomurárov a tí sú, a je jedno, ci tomu verís, alebo nie.
Páter Gabriele Amorth, vrchný exorcista rímskej diecézy,

v rozhovore pre noviny Il Giornale 88-ročný duchovný, ktorý má za sebou 70.000 úspešných vyhnaní diabla, povedal, že “slobodomurári majú všade svoje siete, žiaľ, aj vo Vatikáne….Vzájomne si pomáhajú, usilujú o peniaze a kariéru”.
Amorth vyštudoval právo, pôsobil ako novinár a jeho knihy o exorcizme predstavovali míľnik tak pre vnímanie jeho osoby širokou verejnosťou, ako aj pre literárnu históriu. Medzi slobodomurárov patrí podľa neho i taliansky prezident Giorgio Napolitano či odstupujúci taliansky premiér Mario Monti. Všetci politici sa musia, ako tvrdí, podriadiť moci slobodomurárov. Svet ovláda sedem až osem ľudí, ktorí majú v rukách všetky peniaze.

Svet ovláda sedem-osem bohatých ľudí, do Vatikánu prenikli slobodomurári.Toto tvrdí najslávnejší vatikánsky exorcista, otec Gabriele Amorth.

„Kto ovláda a kto má peniaze, náš svet je riadený 7-8 osobami, ktoré majú v rukách peniaze. Chceš, aby som povedal, že tam je Monti (Mario Monti – premiér Talianska, pozn. redakcie)? Nie nadarmo sa pridal k slobodomurárom! Aj Napolitano (prezident Talianska) je slobodomurár. Nepoznám ho (Montiho) osobne, ale je jasné, akú hrá rolu... Tam, kde je, by sa mohol dostať iba s podporou slobodomurárov,“ toto a mnoho iných kritických slov odznelo pred pár dňami z úst rešpektovaného talianskeho exorcistu, otca Gabriele Amortha. Povedal to v dvojhodinovom videorozhovore, ktorého časť zverejnili talianske noviny Il Giornale. „Slobodomurárstvo má pobočky na celom svete. Bohužiaľ, aj vo Vatikáne. Existuje. Pretože vzniklo pre peniaze a kariéru,“ dodáva otec Amorth, ktorý sa dokonca obáva, aby pápeža Františka nepostretol taký osud ako pápeža Jána Paula I.

To uviedol v druhom videorozhovore. „Bohužiaľ, aj v Cirkvi sú takí, ktorí idú za kariérou, peniazmi, korupciou. Aj v cirkvi je veľké množstvo slobodomurárov. A dokonca aj medzi kardinálmi. Sú tam. Pre peniaze by zabili svojho otca, matku. Aj v Cirkvi je človek, ktorý nemá vieru.“ Dodáva, že veľa slobodomurárov je medzi politikmi. No a v tejto časti videorozhovoru zaútočil otec Amorth aj na talianskeho prezidenta Giogia Napolitana a na premiéra talianskej úradníckej vlády Maria Montiho: „Vieme len, že sa dotkli (ich kroky, rozhodnutia, pozn. redakcie) chudobných, nie bohatých. Vieme to s istotou. Pošliapal po chudobných a nedotkol sa bohatých.“ A ďalej: „Montiho zákony... Videl som mnoho ľudí, ktorí spáchali samovraždu ako dôsledok týchto zákonov. Veľmi často sa to stáva: človek nemá byt, kde by býval a nemá príjmy... Stretol som sa s mnohými ľuďmi, ktorí mi povedali: „Pozrite, otče, jediným riešením je samovražda.““

Slobodomurárstvo je nábožensko-filozofický smer, ktorý sa v 18. storočí šíril predovšetkým v aristokratickom, ale i meštianskom prostredí, najskôr vo Veľkej Británii. Jeho členovia vytvárali uzavreté spolky – lóže, ktoré propagovali zjednotenie ľudí na základe bratskej lásky, vzájomnej pomoci a vernosti. Cieľom tohto hnutia je podľa pravidiel „Starých povinností“ z roku 1723 vybudovanie chrámu všeobecnej ľudskej lásky, založenej na múdrosti, sile a kráse.

Odpoveď Cirkvi

Katolícka Cirkev však od počiatku odmietala toto hnutie, ako nezlučiteľné s kresťanskou vierou. Viedli ju k tomu mnohé praktické i doktrinálne dôvody. Neodsudzovala slobodomurárstvo len pre jeho podvratnú činnosť, ale od prvých pápežských dokumentov, dotýkajúcich sa tohto problému, a zvlášť encykliky „Humanum Genus” Leva XIII. (z 20. apríla 1884), Magistérium Cirkvi odmietlo v slobodomurárstve filozofické myšlienky a morálne chápanie, ktoré nie sú v zhode s katolíckou náukou. Pre Leva XIII. sa tieto myšlienky v podstate niesli v racionalistickom naturalizme, ktorý inšpiroval plány a činnosť proti Cirkvi. Vo svojom Liste k talianskemu ľudu „Custodi” (z 8. decembra 1882) Lev XIII. napísal: „Uvedomme si, že kresťanstvo a slobodomurárstvo sú podstatne nezmieriteľné, takže zapísať sa do jednej znamená oddeliť sa od druhej”. Za členstvo v slobodomurárskych lóžach v čase sv. Maximiliána hrozila katolíkom exkomunikácia z Cirkvi. V súčasnosti je slobodomurárske hnutie mocnou politickou silou v anglosaských krajinách a vo Francúzsku. Pôsobí tiež na Slovensku i v Čechách.

Filofej
Ten zoznam vysiel v mediách a volal sa pecorelliho zoznam. V nom neboli len cirkevní slobodomurári ale aj politický, straníckí, mediální a preto aj Mina Pecorelliho zavrazdili.
www.valeriolucarelli.it/Pecorelli.htm

Vysiel v case Jana Pavla I, ktorý sa chcel tých slobodomurárov zbavit vrátane stat. secretara kard. Villota, ktorému to aj oznámil a ráno bol mrtvy.

ZÁHADNÁ SMRT PAPEŽE JANA PAVLA I. www.granosalis.cz/modules.php

Pecorelliho seznam, italsky „La Lista Pecorelli“

Dňa 12. septembra 1978 časopis Osservatore Politico of známy novinár Mino Pecorelli (1928-1979) publikoval článok s názvom "The Great Vatikán Lodžia" , ktorý vyvolal značný rozruch. V tomto článku, Pecorelli, za predpokladu, že obaja slobodomurárska prostredie než v tradičnej katolíckej prostredí spustený zvesti o masívny infiltrácie slobodomurárstvo vo vyšších cirkevných pozíciách a že informačná agentúra Euroitalia v dňoch 17. a 25. augusta toho istého roku šíril, doplnený číslo a dátum registrácie u sekty dokonca aj mená štyroch "vhodných kandidátov" s ohľadom na konkláve, ktoré sú uvedené 113 mien duchovných a ďalších osem vplyvné osobnosti v katolíckom prostredí.

www.crisinellachiesa.it/…/la_massoneria_a…

Přední exorcista: Satanské legie se usadily ve Vatikánu

euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11177-predni-ex…

Vatikán je plný zmijí a udavačov, tvrdí odstupujúci kardinál Bertone

www.aktuality.sk/…/vatikan-je-plny…

ano ani ja neskačem od radosti nad tym videnim. nikdy to nikto oficialne nepotvrdil napriklad. teraz mi ale ide o niečo iné. či tito ludia aj rozmyslaju, tj to o čom rozpravaju si važia, či im je to drahe, alebo len tak klapocu bez rozmysle a vo vidine vlastnej zaujimavosti.
napriklad by presne sledovali odkedy dokedy keby sa to tykalo ich samych. ale ked sa to tyka cirkvi, ktora im je vraj draha - tak od buka do buka. "tušim sa to konči", "Tušim to ešte je" a pod.
Podla mojich zistení vizia bola v roku 1884, sto rokov uplynylo v roku zasvatenia debilného ruska, tj v roku 1984. Takže samson by zrejme nemal pisat že tušim to uplynie, ale že je to cca 30 rokov za zenitom a títo naši mystici, tot, ani si to nevšimli. ani malinku oslavu neurobili. proste dementizmus.Ale klápali by o tom každý den.

Ak slobodomurárské loze chvália II VK, nieco nie je v poriadku:
Mafie se dále pečlivě stará o svoje dílo

50. výročí 2. vatikánského koncilu věnuji velkou pozornost také italští zednáři. Ignazio Ingrao napsal knížku Concilio segreto – Tajný koncil. Autor je spolupracovník společnosti RAI a vatikanista týdeníku Panorama. Knihu vydalo katolické nakladatelství Piemme sester Paulínek. Velký Orient, hlavní italská lóže, zorganizoval prezentaci knihy, na kterou vyslal samotného velmistra. Jedna kapitola knihy má název: „Zednáři na koncilu“ a je věnována bratřím v zástěrách na koncilu.
Lóže shromáždila k tématu 2. vatikánský koncil významnou sešlost. „Tajný koncil“ je pro nejdůležitější italskou lóži tak důležitý, že do akce vstoupil sám velmistr. Vedle autora knihy Ignazio Ingrao seděl Stefano Bisi, nový velmistr lóže, Alberto Melloni, vedoucí progresivní „Boloňské školy“, která s přispěním německé biskupské konference ovládla takřka monopol oficiální interpretace koncilu a propaguje tézi pozitivního rozchodu s předkoncilní dobou. Spřízněná s tímto táborem je gender - teoložka Marinella Peroni, odbornice na Nový zákon na papežské univerzitě sv. Anselma v Římě. Moderátorem byl levicový katolický novinář Marco Politi. Bylo to pozoruhodné dialogické sbratření mezi progresivním křídlem katolické církve a svobodnými zednáři.
Předjímat „církev zítřka“.
Na internovaných stránkách Velkého Orientu napsal velmistr k této knize: „2. vatikánský koncil je třeba chápat jako inovativní a paradigmatickou událost, a to nikoliv oficiálním čtením dokumentů, nýbrž svědectvím o tom, co dosud zveřejněno nebylo a co poskytuje možnost jít ke kořenům toho, co se dnes v církvi děje. Studovat včerejší koncil nám pomáhá předjímat církev zítřka. Papež František se chopil dědictví svých předchůdců a přijal pevný závazek uvést koncil ve skutek: Církev v dialogu, který je adresován těm na okraji, tak jak to chce argentinský papež, to je model, který chtěli uskutečnit koncilní otcové.“
Koncil takřka jako „domácí hra“ pro zednáře.
Na závěr prezentace knihy řekl velmistr Bisi: „Velmi se těším na to, až se dovím, co si papež František myslí o svobodných zednářích.“ Ve své řeči vyjádřil velmistr své potěšení nad ochotou církve k dialogu o „lidských právech“. „Koncil zde provedl něco jedinečného“. „Jsem hluboce přesvědčen, že může dojít k plodnému dialogu mezi církví a jinověrci na poli lidských práv a svobod“. „Příštího 20. září, (kdy zednáři každoročně oslavují vítězství nad církevním státem) by mohlo dojít k dalšímu průlomu a stržení zdí, oddělujících různé světy, které by se chtěly setkat. Existuje velká nutnost nových spojení. To bylo také poselství 2. vatikánského koncilu, který otevřel novou éru v katolickém světě. Poselství, které naplnilo dnešní pontifikát Bergoglia novou inovativní silou, vyrůstá z vůle nově modelovat fyziognomii církve a prověřit pastorační metody týkající se mezilidských vztahů zavedením nových metod, které byly započaty velkým shromážděním 1962 – 1965 pod vedením papežů Jana XXIII. a Pavla VI.: Jde o otevřenou demokratickou debatu a intenzivní naslouchání společnosti.“
Novinář Stefano Bisi je novým velmistrem Velkého Orientu Itálie od 6. dubna 2014 a nastoupil po Gustavu Riffim. Pochází ze socialisticko-zednářského prostředí v Toskánsku. Velký Orient Itálie byl založen v Miláně 1805 Napoleonovým levobočkem Eugenem Beauharnaisem, vicekrálem Itálie, která byla tehdy vazalem Francie.

Katholisches.info