Projev papeže Jana Pavla II.
Projev papeže Jana Pavla II. k účastníkum Římského mezinárodního sympozia o Mistru Janu Husovi při audienci ve vatikánské „Sala del concistoro" v pátek 17. 12. 1999 (Papežská lateránská univerzita 15.-18. 12. 1999)
Vážení představitelé vlády, pane kardinále, ctihodní bratři v biskupské službě, vážení vědečtí pracovníci, dámy a pánové!
1. Je pro mne velikou radostí, že vás mohu srdečně pozdravit u příležitosti vašeho sympozia o Janu Husovi, které představuje další důležitou etapu pro hlubší pochopení života a díla dobře známého českého kazatele, jednoho z nejslavnějších mezi mnoha vynikajícími mistry, kteří vyšli z pražské univerzity. Hus je pamětihodnou postavou z mnoha důvodů. Ale je to zejména jeho morální odvaha, která z něj tváří v tvář protivenstvím a smrti učinila postavu zvláštního významu pro český národ, který byl v průběhu staletí také těžce zkoušen. Jsem vám všem zvlášť vděčný za to, že jste přispěli k práci ekumenické „husovské" komise ustanovené před několika lety panem kardinálem Miloslavem Vlkem s cílem vymezit přesněji místo, které Jan Hus zaujímá mezi reformátory církve.
2. Je význačné, že se tohoto sympozia zúčastnili vědci nejen z České republiky, ale i ze sousedních zemí. Neméně příznačná je skutečnost, že i přes napětí, která v minulosti poškozovala vztahy mezi českými křesťany, se shromáždili odborníci z různých vyznání, aby se podělili o své poznatky. Poté, co byla shromážděna nejlepší a nejnovější akademická reflexe o Janu Husovi a o událostech, na nichž se podílel, bude dalším krokem publikování závěrů sympozia, aby tak co nejvíce lidí mohlo lépe poznat nejen mimořádnou postavu člověka, jíž Jan Hus byl, ale také důležité a komplexní období křesťanských a evropských dějin, v němž žil.
Dnes, v předvečer Velkého jubilea, cítím povinnost vyjádřit hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Janu Hus vydán a nad následnou ranou, která se tímto způsobem rozevřela v myslích a srdcích českých lidí a stala se zdrojem konfliktů a rozdělení. Již během své první návštěvy v Praze jsem vyjádřil naději, že bude možné vykonat rozhodné kroky na cestě smíření a pravé jednoty v Kristu. Rány uplynulých staletí musí být léčeny novým perspektivním pohledem do budoucnosti a nastolením zcela obnovených vztahů. Náš Pán Ježíš Kristus, který je „náš mír" a zbořil „zeď, která rozděluje" (Ef 2, 14), ať řídí běh dějin vašeho lidu vstříc znovunalezené jednotě všech křesťanů, kterou si my všichni vroucně přejeme pro tisíciletí, na jehož prahu stojíme.
3. Klíčový význam má v této perspektivě úsilí, které mohou vědci vynaložit pro to, aby se dosáhlo hlubšího a úplnějšího pochopení historické pravdy. Víra se vůbec nemusí obávat úsilí historického bádání, vzhledem k tomu, že v podstatě i bádání míří k pravdě, která má svůj zdroj v Bohu. Proto dnes děkuji našemu nebeskému Otci za vaši práci, která se chýlí ke konci, stejným způsobem jako jsem vás povzbuzoval, když jste s ní začínali.
Zaznamenávání historie se mnohdy setkává s překážkami ve formě ideologických, politických či ekonomických tlaků, v jejichž důsledku je pravda zastírána a samotná historie se ocitá v zajetí mocných. Naší nejlepší obranou proti podobným tlakům a proti zkreslením, která mohou vyvolávat, je opravdové vědecké studium. Je pravdou, že je velmi obtížné dosáhnout absolutně objektivní analýzy dějin, vzhledem k tomu, že přesvědčení, hodnoty a osobní zkušenosti nevyhnutelně ovlivňují jejich studium a výklad. To však neznamená, že by nebylo možné dospět k takovému líčení historických událostí, které by bylo skutečně nestranné a jako takové pravdivé a osvobozující. Vaše práce je důkazem toho, že je to možné.
4. Pravda se může také ukázat nepohodlnou, když po nás žádá, abychom opustili své zakořeněné předsudky a stereotypy. To platí pro církve a církevní společenství stejně jako pro národy a jednotlivce. Nicméně pravda, jež nás osvobozuje od omylů, je také pravdou, jež nás činí svobodnými, abychom milovali; a právě křesťanská láska byla obzorem toho, co se vaše komise snažila uskutečnit. Vaše práce ukazuje, že osobnost jakou je Mistr Jan Hus, jež byla v minulosti velkým bodem sváru, se nyní může stát předmětem dialogu, konfrontace a společného prohloubení.
V čase, kdy se mnozí snaží vytvořit v Evropě nový typ jednoty, mohou historická bádání, jako to vaše, pomoci inspirovat lidi k překročení příliš těsných etnických a národnostních hranic, vstříc novým formám ryzí otevřenosti a solidarity. To jistě pomůže Evropanům, aby pochopili, že tento kontinent bude moci s jistotou postoupit k nové a stabilní jednotě, jestliže bude schopen navázat novým a tvořivým způsobem na společné křesťanské kořeny a na specifickou identitu, která z toho vyplývá.
5. Je tudíž zřejmé, že vaše práce je důležitou službou nejen historické postavě Jana Husa, ale také - obecněji vzato - křesťanům a celé evropské společnosti. To proto, že je konec konců službou pravdě o člověku, pravdě, kterou lidská rodina potřebuje znovu nalézt jako první věc na úsvitu třetího tisíciletí křesťanské éry.
Při rozjímání o pravdě o člověku se nemůžeme neobrátit k postavě zmrtvýchvstalého Krista. Pouze on je dokonalým vtělením pravdy člověka stvořeného k obrazu Božímu a jeho podobě (srov. Gen 1,26). Vroucně prosím Toho, který je „tentýž včera i dnes i na věky" (Žd 13,8), aby seslal své světlo do vašich srdcí. Jako závdavek milosti a pokoje v Něm, vyprošuji pro vás, pro vaše drahé a pro celý český národ hojná požehnání Nejvyššího, kterému patří chvála, sláva, moudrost a díkůvzdání na věky věků. Amen! (srov. Zj 7,12).
Převzato z materiálů ČBK
Jan Pavel II.
Vážení představitelé vlády, pane kardinále, ctihodní bratři v biskupské službě, vážení vědečtí pracovníci, dámy a pánové!
1. Je pro mne velikou radostí, že vás mohu srdečně pozdravit u příležitosti vašeho sympozia o Janu Husovi, které představuje další důležitou etapu pro hlubší pochopení života a díla dobře známého českého kazatele, jednoho z nejslavnějších mezi mnoha vynikajícími mistry, kteří vyšli z pražské univerzity. Hus je pamětihodnou postavou z mnoha důvodů. Ale je to zejména jeho morální odvaha, která z něj tváří v tvář protivenstvím a smrti učinila postavu zvláštního významu pro český národ, který byl v průběhu staletí také těžce zkoušen. Jsem vám všem zvlášť vděčný za to, že jste přispěli k práci ekumenické „husovské" komise ustanovené před několika lety panem kardinálem Miloslavem Vlkem s cílem vymezit přesněji místo, které Jan Hus zaujímá mezi reformátory církve.
2. Je význačné, že se tohoto sympozia zúčastnili vědci nejen z České republiky, ale i ze sousedních zemí. Neméně příznačná je skutečnost, že i přes napětí, která v minulosti poškozovala vztahy mezi českými křesťany, se shromáždili odborníci z různých vyznání, aby se podělili o své poznatky. Poté, co byla shromážděna nejlepší a nejnovější akademická reflexe o Janu Husovi a o událostech, na nichž se podílel, bude dalším krokem publikování závěrů sympozia, aby tak co nejvíce lidí mohlo lépe poznat nejen mimořádnou postavu člověka, jíž Jan Hus byl, ale také důležité a komplexní období křesťanských a evropských dějin, v němž žil.
Dnes, v předvečer Velkého jubilea, cítím povinnost vyjádřit hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Janu Hus vydán a nad následnou ranou, která se tímto způsobem rozevřela v myslích a srdcích českých lidí a stala se zdrojem konfliktů a rozdělení. Již během své první návštěvy v Praze jsem vyjádřil naději, že bude možné vykonat rozhodné kroky na cestě smíření a pravé jednoty v Kristu. Rány uplynulých staletí musí být léčeny novým perspektivním pohledem do budoucnosti a nastolením zcela obnovených vztahů. Náš Pán Ježíš Kristus, který je „náš mír" a zbořil „zeď, která rozděluje" (Ef 2, 14), ať řídí běh dějin vašeho lidu vstříc znovunalezené jednotě všech křesťanů, kterou si my všichni vroucně přejeme pro tisíciletí, na jehož prahu stojíme.
3. Klíčový význam má v této perspektivě úsilí, které mohou vědci vynaložit pro to, aby se dosáhlo hlubšího a úplnějšího pochopení historické pravdy. Víra se vůbec nemusí obávat úsilí historického bádání, vzhledem k tomu, že v podstatě i bádání míří k pravdě, která má svůj zdroj v Bohu. Proto dnes děkuji našemu nebeskému Otci za vaši práci, která se chýlí ke konci, stejným způsobem jako jsem vás povzbuzoval, když jste s ní začínali.
Zaznamenávání historie se mnohdy setkává s překážkami ve formě ideologických, politických či ekonomických tlaků, v jejichž důsledku je pravda zastírána a samotná historie se ocitá v zajetí mocných. Naší nejlepší obranou proti podobným tlakům a proti zkreslením, která mohou vyvolávat, je opravdové vědecké studium. Je pravdou, že je velmi obtížné dosáhnout absolutně objektivní analýzy dějin, vzhledem k tomu, že přesvědčení, hodnoty a osobní zkušenosti nevyhnutelně ovlivňují jejich studium a výklad. To však neznamená, že by nebylo možné dospět k takovému líčení historických událostí, které by bylo skutečně nestranné a jako takové pravdivé a osvobozující. Vaše práce je důkazem toho, že je to možné.
4. Pravda se může také ukázat nepohodlnou, když po nás žádá, abychom opustili své zakořeněné předsudky a stereotypy. To platí pro církve a církevní společenství stejně jako pro národy a jednotlivce. Nicméně pravda, jež nás osvobozuje od omylů, je také pravdou, jež nás činí svobodnými, abychom milovali; a právě křesťanská láska byla obzorem toho, co se vaše komise snažila uskutečnit. Vaše práce ukazuje, že osobnost jakou je Mistr Jan Hus, jež byla v minulosti velkým bodem sváru, se nyní může stát předmětem dialogu, konfrontace a společného prohloubení.
V čase, kdy se mnozí snaží vytvořit v Evropě nový typ jednoty, mohou historická bádání, jako to vaše, pomoci inspirovat lidi k překročení příliš těsných etnických a národnostních hranic, vstříc novým formám ryzí otevřenosti a solidarity. To jistě pomůže Evropanům, aby pochopili, že tento kontinent bude moci s jistotou postoupit k nové a stabilní jednotě, jestliže bude schopen navázat novým a tvořivým způsobem na společné křesťanské kořeny a na specifickou identitu, která z toho vyplývá.
5. Je tudíž zřejmé, že vaše práce je důležitou službou nejen historické postavě Jana Husa, ale také - obecněji vzato - křesťanům a celé evropské společnosti. To proto, že je konec konců službou pravdě o člověku, pravdě, kterou lidská rodina potřebuje znovu nalézt jako první věc na úsvitu třetího tisíciletí křesťanské éry.
Při rozjímání o pravdě o člověku se nemůžeme neobrátit k postavě zmrtvýchvstalého Krista. Pouze on je dokonalým vtělením pravdy člověka stvořeného k obrazu Božímu a jeho podobě (srov. Gen 1,26). Vroucně prosím Toho, který je „tentýž včera i dnes i na věky" (Žd 13,8), aby seslal své světlo do vašich srdcí. Jako závdavek milosti a pokoje v Něm, vyprošuji pro vás, pro vaše drahé a pro celý český národ hojná požehnání Nejvyššího, kterému patří chvála, sláva, moudrost a díkůvzdání na věky věků. Amen! (srov. Zj 7,12).
Převzato z materiálů ČBK
Jan Pavel II.
